V souladu s § 217 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen určit dobu čerpání dovolené podle písemného rozvrhu čerpání dovolené tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku. Většinou se dovolená čerpá po menších částech, přitom zákon říká, že alespoň jedna z částí by měla činit dva týdny. 

Při určení rozvrhu dovolené se přihlíží k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance (např. školní prázdniny). Zaměstnavatel pak nástup na čerpání dovolené oznamuje alespoň 14 dnů předem, pokud se zaměstnancem nedohodli na kratší době.

Čerpání dovolené

V čerpání dovolené mohou v souladu s § 218 zákoníku práce bránit naléhavé provozní důvody zaměstnavatele nebo překážky na straně zaměstnance (mateřská, rodičovská dovolená a i pracovní neschopnost zaměstnance). Tímto je tedy možný převod dovolené do dalšího roku. Dovolená však musí být vyčerpána nejpozději do 31. prosince roku následujícího. Žádnou dovolenou nelze proplatit. Jedinou výjimkou je proplacená dovolená při skončení zaměstnání. Jestliže zaměstnavatel sám neurčí čerpání převedené dovolené do 30. června následujícího roku, rozhoduje o jejím čerpání sám zaměstnanec, který musí zaměstnavateli dovolenou oznámit alespoň 14 dnů předem.

Sankce za nečerpání dovolené

Oblastní inspektoráty práce provádějí kontrolu čerpání dovolených. Kontrola povinností zaměstnavatelů na úseku dovolené není však samostatným hlavním kontrolním úkolem Státního úřadu inspekce práce. Ze zkušeností z kontrolní činnosti oblastních inspektorátů práce lze konstatovat, že porušování povinností zaměstnavatelů na úseku čerpání dovolené se neřadí mezi nejčastější ani nejzávažnější nedostatky, zjišťované u zaměstnavatelů (jako četnější a závažnější, včetně negativních dopadů do sféry zaměstnanců, se jeví např. nedostatky v oblasti odměňování nebo v oblasti pracovní doby).

Kontrola na úseku dovolené je také prováděna u kontrol zaměřených na agenturní zaměstnávání, s cílem zajistit rovné podmínky pro agenturní zaměstnance a kmenové zaměstnance uživatele. Zákon umožňuje v případě zjištěného porušování na úseku dovolené uložit zaměstnavateli pokutu ve výši do 200 000 korun. O výši pokuty je vždy rozhodováno případ od případu v souladu s ustanovením § 36 zákona o inspekci práce. Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k jejím poměrům, k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

2 týdny dovolené vcelku

Podle zákoníku práce musí alespoň jedna část dovolené činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpání. V praxi to  znamená, že ačkoli zákoník práce preferuje čerpání dovolené pokud možno v celku nebo alespoň v délce dvou týdnů v celku, nic nebrání zaměstnanci čerpat dovolenou i v kratších časových úsecích, pokud se na tom dohodne se zaměstnavatelem. Podle Státního úřadu inspekce práce nastupuje povinnost na straně zaměstnavatele i zaměstnance dodržet způsob čerpání dovolené v situaci, kdy se zaměstnanec se zaměstnavatelem na jiném způsobu nedohodli. To znamená, pokud zaměstnavatel určil zaměstnanci čerpání dovolené jako 4 samostatné na sebe nenavazující týdny a zaměstnanec naopak požaduje čerpat dovolenou vcelku, nebo naproti  tomu zaměstnanec např. po dnech a zaměstnavatel by mu ji odmítl takto určit.

Porušení stanovené povinnosti vztahující se k čerpání dovolené je správním deliktem, za který lze uložit sankci až do výše 200 000 korun. 

Potřebujete zpracovat mzdovou agendu? neváhejte se na nás obrátit http://www.newwaveservice.cz/objednavka-ucetnich-sluzeb.