Opět tu máme další státní svátek a někteří z nás tak mají zkrácený pracovní týden. Víte však, jestli vám přísluší nějaká náhrada za svátek a co vše je s tím spojené?

Zákon o státních svátcích a dnech pracovního klidu vymezuje jednotlivé specifické dny následovně:

 dny pracovního klidu

     - státní svátky: 1. leden – Den obnovy samostatného českého státu, 8. květen,   5. červenec, 6. červenec, 28. září, 28. říjen, 17. listopad,

     - ostatní svátky: 1. leden – Nový rok, Velký pátek, Velikonoční pondělí, 1. květen, 24. prosinec, 25. prosinec, 26. prosinec.

 dny pracovní

      - významné dny: 16. leden, 27. leden, 8. březen, 9. březen, 12. březen,     28. březen, 7. duben, 5. květen, 15. květen, 10. červen, 18. červen, 27. červen, 11. listopad.

Práci ve dnech pracovního klidu, tedy i ve svátky, může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně.

V den nepřetržitého odpočinku v týdnu lze nařídit jen výkon těchto nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech:

-naléhavé opravné práce

-nakládací a vykládací práce

-inventurní a závěrkové práce

-práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu

-při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech

-práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva

-práce v dopravě

-krmení a ošetřování zvířat.

Ve svátek pak může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon prací, které jsou výše uvedené, a navíc:

-práce v nepřetržitém provozu

-práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.

Za práci ve svátek náleží zaměstnanci náhradní volno v rozsahu takto konané práce. Pokud tedy zaměstnanci na svátek vyšla směna, bude si jej de facto překládat na jiný den. Má tak nárok na dosaženou mzdu za práci ve svátek plus náhradní volno, které je mu zaměstnavatel povinen poskytnout do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek.

Zaměstnavatel se zaměstnancem se však mohou dohodnout na náhradním volnu i v jiné době, anebo na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna. Tedy příplatku ve výši minimálně 100 %.

Za dobu čerpání náhradního volna pak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části. Lze tak postupovat jedním ze dvou způsobů:

- měsíční mzdu za den svátku zkrátit a poskytnout zaměstnanci náhradu ve výši průměrného výdělku (s odůvodněním, že zaměstnanec práci nekonal a mzda je odměnou za vykonávanou práci, proto má nárok na náhradu), -

- nebo mzdu za svátek nekrátit (s odůvodněním, že za výkon práce je posuzována i doba svátku).

Jestliže zaměstnanci ujde pouze část mzdy, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

Ve státní sféře  zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, se plat nekrátí.

Také zde platí, že za práci ve svátek poskytne zaměstnavatel zaměstnanci primárně náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, a to nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. za dobu čerpání náhradního volna se plat také nekrátí.

Též  platí, že zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku ve výši průměrného hodinového výdělku za hodinu práce ve svátek místo náhradního volna (100% příplatek).

Připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je jinak jeho obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené. Pokud zaměstnavatel určí zaměstnanci náhradní volno za práci ve svátek tak, že by připadlo do doby dovolené, je povinen určit mu náhradní volno na jiný den.