Už jste někdy slyšeli o tom, že je možné platit paušální daň? V tomto článku si o ní řekneme více.

Jedná se o daň stanovenou paušální částkou dle § 7a  zákona o dani z příjmu poskytuje poplatníkům  určitou míru svobody v podnikání a představuje jakousi minimální daň výměnou za „odpuštění“ dalších povinností.

Když si podnikatel domluví se správcem daně paušální daň, nemusí podávat daňové přiznání, vést nijak složitou evidenci příjmů a výdajů včetně jejich prokazování finančnímu úřadu. Pouze musí splnit přesně zákonem stanovené podmínky včetně podání písemné žádosti správci daně nejdéle do 31. ledna daného kalendářního roku.
 
S koncem roku 2016 a příchodem letošního roku se nejen začala zmírňovat pravidla pro stanovení daně paušální částkou, ale i s příchodem EET se dá očekávat zvyšování oblíbenosti tohoto způsobu odvodu daně z příjmů fyzických osob. Co si podnikatel však musí zvážit a ujasnit, je fakt, že jakmile se s finančním úřadem domluví na konkrétní výši daně, je to závazek bez ohledu na to, zda vydělá více, nebo méně. To znamená, že by Vám toho rozhodnutí mohlo prodražit.

Při stanovení paušální daně se vychází převážně z příjmů a výdajů minulých let a porovnávají se s očekávanými příjmy a výdaji v daném konkrétním kalendářním roce, na který se žádá o tento specifický druh zdanění.
 
V žádosti podané na finanční úřad musí poplatník sdělit samozřejmě své příjmy a výdaje  včetně veškerých započitatelných výdajů v rámci daňové evidence v souladu s § 24 ZDP, mimo jiné nákup zásob, provozní výdaje, odpisy majetku apod., předpokládané pro dané zdaňovací období v členění podle jednotlivých druhů příjmů.

Případně lze místo výdajů odhadnutých v reálné výši použít i výdaje stanovené paušálním procentem z příjmů dle § 7 odst. 7 ZDP.

Dále žádost musí obsahovat další informace podstatné pro stanovení daně paušální částkou, jako například předpokládané nezdanitelné části základu daně dle § 15 ZDP, předpokládané slevy na dani dle § 35ba a § 35c ZDP, existence výdajů uplatněných dle § 24 ZDP jako daňově účinné v minulých letech, u kterých zanikl důvod pro jejich uplatnění (ve smyslu § 5 odst. 6 ZDP).

A jaké má paušální daň výhody?

Mezi hlavní výhody daně stanovené paušální částkou můžeme zahrnout zjednodušenou administrativu a to, že není nutné vést účetnictví ani daňovou evidenci (s výjimkou případů, na které se vztahuje § 4 odst. 7 zákona o účetnictví, ale stačí v  rozumné formě vést záznamy o příjmech bez nutnosti evidovat a prokazovat výdaje. Není ani povinné podávat daňové přiznání k daním z příjmů fyzických osob apod.

Navíc může poplatník předjímat, kolik bude mít skutečné výdaje na daň z příjmů a snižuje se mu riziko kontroly ze strany finančních úřadů.
 
Neznamená to však, že poplatník nemusí vést vůbec žádnou evidenci. Má povinnost vést alespoň nějakou zjednodušenou evidenci příjmů, pohledávek a majetku používaného pro vlastní podnikání. Rovněž i základní evidenci (záznamní povinnost) plateb v hotovosti v souladu s § 97 daňového řádu, jakožto vést EET. A v neposlední řadě taktéž vést řádnou evidenci a plnit podmínky podle zákona o DPH, pokud se jedná o plátce DPH.

Jak se vypočítá paušální daň?

Při určování a výpočtu paušální daně vychází finanční úřady kromě výše uvedených údajů od poplatníků samotných také z dalších započitatelných, zákonných položek, jako např. nezdanitelných částí základu daně, slev na dani apod.

Správce daně vypočte základ daně dle námi sdělených a z jejich strany historicky (tři roky zpětně) prověřených údajů o příjmech a výdajích, tento základ daně „zdaní“ 15 % a vypočítá daň.
 
Od takto vypočtené daně odečte předpokládané slevy na dani aplikovatelné pro poplatníka daně z příjmů fyzických osob dle § 35 a násl. ZDP a stanoví paušální daň, která musí činit alespoň 600 Kč. V případě, že při výpočtu bude daň nižší, musí se zvýšit alespoň na tuto částku. Sice je možno uplatnit základní slevy na poplatníka, ovšem nelze se dostat do daňového bonusu, kdy by finanční úřad ještě vyplácel zpět peníze poplatníkovi za odečet na děti. Ztrátu nelze zahrnout ani uplatnit.
 
Takto vypočtená a stanovená daň je po oboustranném podpisu protokolu závazná a nelze ji měnit. Jak už jsme se zmiňovali výše, může se tedy jednat i o nevýhodnou variantu, pokud nedosáhneme tak vysokých příjmů, jak jsme předpokládali.
 
Časový harmonogram stanovení paušální daně je pro rok 2017 následující:

-       do 31. 1. 2017 podat žádost na FÚ o stanovení paušální daně,

-       do 15. 5. 2017 musí být schváleno a podepsáno rozhodnutí FÚ (např. formou protokolu),

-       do 15. 12. 2017 musí být daň zaplacena na FÚ,

-       schválená novela v legislativním procesu obsahuje přechodná ustanovení, podle kterých by bylo možné nové podmínky pro paušální daň použít už pro letošní rok – pak by bylo možné požádat správce daně nejpozději do 31. 5. 2017 a ten by pak paušální daň stanovil nejpozději do 15. 9. 2017.

Pokud se stanovenou daní poplatník nesouhlasí, nemusí podepisovat s finančním úřadem jeho rozhodnutí formou protokolu a v následujícím roce podá řádné daňové přiznání.

Tento způsob zdanění je umožněn poplatníkovi, kterému kromě příjmů od daně osvobozených a příjmů zdanitelných zvláštní sazbou daně plynou příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, příjem ze živnostenského podnikání nebo příjem z jiného podnikání, ke kterému není třeba živnostenské oprávnění, a to včetně úroků z vkladů na podnikatelském účtu, pokud provozuje podnikatelskou činnost bez zaměstnanců nebo spolupracujících osob.

Limit pro paušální daň je roční úhrn výše uvedených druhů příjmů v bezprostředně předcházejících třech zdaňovacích obdobích v maximální částce 5 000 000 Kč a dále poplatník nesmí být společníkem společnosti v souladu s § 2716 a násl. Nového občanského zákoníku.