Podnikání s sebou nese povinnost archivovat mnohé dokumenty, a to až na několik desítek let, přičemž lhůty jsou různé. Minimální doba uchování rozličných dokladů je obsažena v zákonech, jako je zákon o účetnictví, zákon o daních z příjmů, zákon o dani z přidané hodnoty, zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a další. Jestliže se na jeden konkrétní dokument vztahuje několik různých předpisů, vždy je třeba jej archivovat v nejdelší lhůtě dle právního předpisu.

Nejvíce podnikatelé přicházejí do styku s pravidly určenými zákonem o účetnictví. Povinnosti jsou popsány v jeho § 31 a § 32. První z nich říká, že účetní záznamy se uschovávají, pokud v § 32 není stanoveno jinak:

a) účetní závěrka a výroční zpráva po dobu 10 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají,

b) účetní doklady, účetní knihy, odpisové plány, inventurní soupisy, účtový rozvrh, přehledy po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají,

c) účetní záznamy, kterými účetní jednotky dokládají vedení účetnictví (§ 33), po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají.

Ustanovení o uschovávání daňových dokladů popisuje § 35 tohoto zákona. Povinnost uchovávat daňové doklady má osoba povinná k dani, která:

a) daňový doklad vystavila nebo jejímž jménem byl daňový doklad vystaven, pokud jde o daňové doklady za uskutečněná plnění, nebo

b) má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a která je plátcem nebo identifikovanou osobou, pokud jde o daňové doklady za všechna plnění přijatá v souvislosti se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku.

Daňové doklady se uchovávají po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo.

Nejdelší archivační lhůty jsou určeny zákonem o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vztahující se na mzdové listy zaměstnanců. Ty musí být skladovány nejméně po dobu pěti let od jejich vyhotovení už podle zákona o účetnictví, protože jsou účetními doklady. Zároveň jsou ale důležité pro účely důchodového pojištění, a proto musí být uloženy po dobu 30 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají. Nařizuje to § 35a odst. 4 tohoto zákona.