Podnikatelské subjekty si celkem rychle zvykly na to, že občanský zákoník jim umožňuje jednostrannou změnu smluv nebo obchodních podmínek. Všechno si ovšem dovolit nemohou.

Obecné podmínky nového občanského zákoníku, které se věnují jednostranné změně smluv, nejsou natolik vstřícná, jak se možná na první pohled zdá a podnikatelé tak dost riskují.

Občanský zákoník říká, že jakákoli budoucí změna musí být jasná už v okamžiku uzavírání smlouvy a pozdější změna by měla být více méně v souladu s původní smlouvou s minimálními korekcemi a doplněními. Většina bank, operátorů a dodavatelů energií si rychle zvykla na tuto nespecifikovanou mezeru, že mají možnost své podmínky průběžně měnit i bez souhlasu klienta, ovšem v mnohých případech mohou také postupovat nezákonně.

Kupříkladu zákon o elektronických komunikacích vymezuje přesný postup, který musí například operátor dodržet, aby bylo možné obchodní podmínky a původní smlouvu jednostranně měnit. Operátoři však často zapomínají, že je nutné držet se i obecných principů pro smluvní právo. Ty uvádí  občanský zákoník a řadí se mezi ně i ona předvídatelnost změny.

Je tak možné se odvolávat i na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. Ten totiž ve sporu spotřebitele s dodavatelem energií rozhodl, že každý spotřebitel musí včas (tj. již při uzavírání smlouvy) vědět, že změna může probíhat, ale za předpokladu splnění jasných a srozumitelných podmínek, které je reálné dopředu předvídat.

Těmto nepřiměřeným jednostranným změnám se ale každý zákazník může vždy bránit. Základní možností bývá nejčastější odstoupení od smlouvy a okamžitá možnost oslovit jiného dodavatele. Pokud jakýkoli dodavatel provede změny ve smlouvě, které v tomto ohledu nejsou v souladu se zákonem, či dostatečně klienta o změně včas neinformovali, může klient trvat na původním znění smlouvy. Pakliže nalezne ve faktuře vyšší částku za dodání služeb, má možnost tuto věc posléze reklamovat.