Kinezika spadá do neverbální komunikace a zabývá se koordinací, pohyby těla a jeho částí.

Podle pohybů člověka se dá rozpoznat nejen jeho postoj k protějšímu člověku či okolí, ale i nálada nebo zdravotní stav dotyčné osoby. Do pohybů těla spadají pohyby horními končetinami (gestika), pohyby hlavy, pohyby v obličeji (mimika), postojem a držením těla (posturologie).

Kineziku a gestiku odlišujeme podle spontánnosti a záměrnosti, společenského konsenzu a podle gestického dokreslování verbálního sdělení a mnohdy i nesouladu kynetického pohybu, který nastává např. u popotahování se za nos, žmoulání oka, kousání rtu, pohupování rukama, kroucení prstů, procházení se po místnosti sem a tam a další. Každý pohyb těla má své speciální označení, částí kineziky je i chironomie či chirologie, pojednává o pohybech rukou, součástí je řeč hluchoněmých.

Při studiu kineziky je důležité zachycování pohybů, kdy si všímáme buď pohybové činnosti jednoho člověka, nebo dané skupiny osob. Kinetika neboli kinezika rozeznává pravé pohyby a nepravé pohyby. Toto rozlišení vychází z běžného poznatku, který ukazuje, že tentýž pohyb může nabývat v různých situacích odlišných významů a naopak. To platí také u toho, že obsah může být sdělen různými druhy pohybů. Člověk může např. ukázat směr hlavou, rukou, prstem, apod. Napodobování pohybů druhého jedince také patří do kineziky.

U kineziky se posuzuje, složení pohybů bodových činností což znamená uchopení předmětu v několika sekundách, dále pak počet pohybů, kdy se sleduje celý pohybový děj v minutách, pohybová prezentace po určitou dobu několik hodin. Jako další se posuzuje sledování pohybů a to rozsah pohybu, počet pohybů a různorodost pohybu, kdy se posuzuje, jak se člověk projevuje pohybově v agresi a např. v depresi.