Po vzoru zahraničních firem se i u nás začala objevovat funkce tzv. manažera štěstí (v různých firmách se konkrétní název pozice může lišit). Je to dáno především nízkou mírou nezaměstnanosti, jejímž důsledkem je snaha zaměstnavatelů naslouchat více potřebám zaměstnanců.

Kdo vlastně takový manažer štěstí je?

Člověk pracující na této pozici musí být tak trochu psycholog, terapeut, kouč a personalista v jednom. Přitom jeho úkol je jediný. Udržet na pracovišti dobrou náladu. A v jakékoli situaci neztrácet úsměv a optimismus. Což je mnohdy velmi náročný úkol. Rozhodujícím u něj tak není ani tak příslušné vzdělání, jako to, že se má jednat o sympatického člověka, který má velkou dávku empatie.

Práce manažera štěstí je často velmi kreativní. Na základě zpětné vazby pomocí dotazníků a rozhovorů s jednotlivými zaměstnanci vymýšlí nejrůznější aktivity, které mají za úkol stmelit tým a odbourávat stres.

Může se jednat například o různé volnočasové aktivity, společné snídaně, výtvarné aktivity, meditace, případně individuální i kolektivní terapie. Zaměstnanci se mu často svěřují nejen s pracovními problémy, ale často i s osobními, které s prací souvisejí jen úzce. Poskytuje jim tak nezaujatou zpětnou vazbu a podporu ve zvládání nelehkých situací.

Bylo vypozorováno, že pracovní úspěchy často úzce souvisí s pocitem naplnění, možností rozvíjet se a s tím, jak daná práce celkově zapadá do života zaměstnance.

Manažer štěstí ale ani při sebevětším úsilí nemůže zajistit spokojenost všech, a tak často sedává u pohovorů s novými uchazeči, a zatímco se personalista zajímá především o kvalifikaci uchazeče, on posuzuje uchazečovu osobnost a to, zda zapadne do kolektivu firmy.

Jeho úkolem je do korporátního prostředí zavádět nové pohledy a nové metody, jak komunikovat a jak zefektivnit práci.

Vzniku této pozice napomohla nízká nezaměstnanost, která způsobuje větší důraz na potřeby zaměstnanců.

Tuto pozici obsazují zatím hlavně velké firmy, kde vedení nemá čas věnovat se zaměstnancům individuálně.