V dnešním článku si povíme co je zdanitelné a co osvobozené plnění. Ne ze všech tržeb musí plátce odvádět DPH. Naproti tomu si taky ale nemůže ze všech přijatých plnění DPH nárokovat. Nárok na odpočet má plátce pouze v zákonem definovaných případech.

Zdanitelné plnění je plnění, které je předmětem daně (daně z přidané hodnoty) a není od daně osvobozeno. Zkrátka jde o tržbu, ze které odvádíme DPH – mluvíme o tzv. dani na výstupu.

Osvobozená plnění jsou dvojího druhu:

-       osvobozená plnění bez nároku na odpočet,

-       osvobozená plnění s nárokem na odpočet.

Uvedeme si několik příkladů na osvobozená plnění

Bez nároku na odpočet: základní poštovní služby, rozhlasové a televizní vysílání, finanční, penzijní a pojišťovací služby, dodání a nájem nemovité věci, výchova a vzdělání, zdravotní služby.

S nárokem na odpočet: dodání zboží do jiného členského státu, pořízení zboží z jiného členského státu, vývoz zboží, poskytnutí služby do třetí země, osvobození ve zvláštních případech, přeprava osob, dovoz zboží.

Přijatá plnění:

Přijatá plnění si můžeme zjednodušeně představit jako nákupy (zboží, služeb, materiálu atp.). Pokud plátce daně nakupuje od jiného plátce daně, může si za daných podmínek nárokovat od finančního úřadu DPH na vstupu.

 
Nárok na odpočet daně má plátce DPH však pouze v zákonem definovaných případech – někdy vůbec (je bez nároku na odpočet), někdy v plné výši a někdy ve zkrácené výši.

Přijatá plnění bez nároku na odpočet

Jedním z příkladů, kdy nemá plátce nárok na odpočet daně, je situace, kdy na druhé straně poskytuje pouze osvobozená plnění bez nároku na odpočet.

 
Přijatá plnění s plným nárokem na odpočet

V situaci, kdy plátce daně poskytuje zdanitelná plnění neosvobozená od DPH – odvádí tedy finančnímu úřadu DPH, pak na druhou stranu uplatňuje odpočet daně z přijatých plnění. Pro uplatnění plného nároku na odpočet daně musí plátce samozřejmě splnit veškerá kritéria daná zákonem o dani z přidané hodnoty – jako je např. použití daného přijatého plnění pro svou ekonomickou činnost.

Přijatá plnění s kráceným nárokem na odpočet

Plátci můžou poskytovat jak plnění s nárokem na odpočet, tak i plnění osvobozená bez nároku na odpočet.

V tomto případě využíváme tzv. koeficient.

Výpočet:

V čitateli sečteme:

-       zdanitelná plnění, u kterých vzniká povinnost přiznat daň (a uhradit ji),

-       osvobozená plnění s nárokem na odpočet,

-       plnění s místem plnění mimo tuzemsko, která by zakládala nárok na odpočet, kdyby místo plnění bylo v tuzemsku.

Ve jmenovateli sečteme:

-       všechna plnění z čitatele,

-       osvobozená plnění bez nároku na odpočet.

Do koeficientu však nezahrnujeme:

-       prodej hmotného majetku, odepisovaného nehmotného majetku a pozemků, které plátce používal pro svou ekonomickou činnost,

-       finanční služby, pokud jsou pro plátce pouze doplňkovou příležitostnou činností,

-       dodání nebo nájem nemovité věci, pokud jsou pro plátce pouze doplňkovou příležitostnou činností.

Ve výpočtu počítáme s cenami bez DPH a vypočítaný koeficient zaokrouhlujeme na dvě desetinná místa nahoru.
 
V průběhu roku samozřejmě nedokážeme koeficient vypočítat – používáme tedy tzv. zálohový koeficient stanovený podle předchozího kalendářního roku. Na konci roku pak stanovíme „skutečný“ koeficient za celý předchozí kalendářní rok a podle tohoto koeficientu upravíme nárok na odpočet za celý předchozí kalendářní rok (v posledním měsíčním nebo čtvrtletním přiznání k DPH v kalendářním roce). Tento „nový“ koeficient pak používáme zase celý následující rok jako tzv. zálohový koeficient.

Pokud by byl vypořádací koeficient vyšší nebo roven 0,95, pak se nárok na odpočet nekrátí.