Jste plátce DPH a nevíte, jestli máte nárok na odpočet celého DPH nebo jej musíte krátit? O tom bude tento článek.

Nárok na odpočet daně z přidané hodnoty je upraven zákonem o DPH (dále jen „ZDPH“). Pokud podnikatel, plátce DPH, použije přijaté plnění v celé výši pouze ke svým ekonomickým činnostem s nárokem na odpočet DPH a splní veškeré předepsané povinnosti v ZDPH pro uplatnění nároku na odpočet daně na vstupu, pak může uplatnit nárok v celé výši.
 
Někdy však nastávají i případy, kdy nárok na odpočet DPH na vstupu se musí ponížit. Zákon o DPH přikazuje v principu dva základní postupy, kdy je nutné uplatnit nárok na odpočet nižší než 100 %.
 
První je nárok na odpočet daně v poměrné výši dle § 75 ZDPH, kdy plátce DPH použije přijaté plnění jak pro účely svých ekonomických činností, tak i pro účely nesouvisející .
 
Druhým způsobem snížení nároku na odpočet je odpočet v krácené výši dle § 76 ZDPH, kdy plátce použije přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet DPH.
 
Může nastat i případ kdy dochází k souběhu obou výše uvedených typů snižování nároku na odpočet daně. V tom případě by se nejprve stanovila příslušná výše nároku na odpočet v poměrné výši podle § 75 ZDPH a ta by pak podléhala krácenému nároku na odpočet podle § 76 ZDPH. Technicky to znamená, že se použije pro výpočet výše odpočtu daně v krácené výši součin obou příslušných koeficientů.
   
Plátce DPH při nákupu nárokuje odpočet z kupní ceny a při prodeji svou prodejní cenu zatíží DPH v zákonné výši. Rozdíl mezi daní na výstupu a daní na vstupu se odvede státu. Pokud chce plátce DPH vůbec uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu, musí se vypořádat primárně s otázkou, zda vůbec má nárok alespoň na nějaký odpočet. Pokud ano, pak zda v plném rozsahu, nebo jen částečný.

Pokud jen částečný, musí vědět podle jakého ustanovení (§ 75, nebo § 76 ZDPH) bude ponižovat, tj. zda uplatní krácení, nebo poměrnou výši. 
Pokud podnikatel, plátce DPH, splní obecné podmínky pro nárok na odpočet, musí dále řešit, pro jaká svá uskutečněná plnění na výstupu dané přijaté plnění použije:

-       Pokud by použil pouze a jen pro zdanitelná plnění s nárokem na odpočet, může uplatnit plný nárok na odpočet ze vstupů, tj. ve 100 %.

-       Pokud by použil pouze pro plnění bez nároku na odpočet, nemůže uplatnit žádný nárok na odpočet.

-       Pokud by použil sice pro plnění s nárokem na odpočet (zdanitelná či osvobozená s nárokem), ale nikoliv v plné výši a část z těchto přijatých plnění by použil mimo svou ekonomickou činnost, musí rovněž nárok na odpočet ponížit, a to v poměrné výši dle § 75 ZDPH.

-       Pokud použije pro oba druhy plnění, tj. pro zdanitelná i pro osvobozená bez nároku na odpočet, musí příslušný nárok na odpočet patřičně krátit, a to dle § 76 ZDPH.

Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně jsou:

-       dodání zboží do jiného členského státu,

-       pořízení zboží z jiného členského státu,

-       vývoz zboží,

-       poskytnutí služby do třetí země,

-       přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží,

-       osvobození ve zvláštních případech (např. zajištění plnění ad výše),

-       přeprava osob,

-       dovoz zboží (pouze ve specifických případech).

Plnění osvobozená bez nároku na odpočet daně jsou dle § 52 až § 62 ZDPH:

-       základní poštovní služby a dodání poštovních známek (§ 52),

-       rozhlasové a televizní vysílání (§ 53),

-       finanční činnosti (§ 54),

-       penzijní činnosti (§ 54a),

-       pojišťovací činnosti (§ 55),

-       dodání nemovité věci (§ 56),

-       nájem nemovité věci (§ 56a),

-       výchova a vzdělávání (§ 57),

-       zdravotní služby a dodání zdravotního zboží (§ 58),

-       sociální pomoc (§ 59),

-       provozování loterií a jiných podobných her (§ 60),

-       ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (§ 61),

-       dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet daně (§ 62).

Plátce, který uskutečňuje jak plnění zdanitelná, tak i osvobozená bez nároku na odpočet, musí zákonitě krátit své vstupy a nároky na odpočet. Toto krácení se provádí tzv. krátícím koeficientem.
 
V prvním roce, kdy se začne takový krátící koeficient používat, se určí „kvalifikovaným odhadem“. Na konci roku se z poměru zdanitelných a osvobozených plnění bez nároku na odpočet vypočítá vypořádací koeficient a o daný rozdíl se v přiznání k DPH za poslední zdaňovací období nárok na odpočet upraví. Tento vypořádací koeficient z daného roku se použije jako zálohový koeficient pro rok následující. Takto se postupuje v podstatě donekonečna.
 
Do koeficientu se nezapočítávají plnění uvedená na ř. 51 v přiznání k DPH, jako např.:

-       prodej hmotného majetku, odepisovaného nehmotného majetku podle zákona o daních z příjmů, nebo pozemků, které jsou dle zákona o účetnictví dlouhodobým majetkem, pokud jej plátce využíval pro svou ekonomickou činnost,

-       finanční služby a převod nebo nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, pokud jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou příležitostně. Za příležitostnou činnost je podle finanční správy považována taková činnost, která není prováděna pravidelně, neexistuje ani předpoklad její soustavnosti, který je vyjádřen záměrnou opakovaností, na její uskutečňování není vyčleněný personál, náklady a úplata přijatá za takovou činnost je v porovnání s celkovým obratem minimální.

Výpočet krátícího koeficientu je uveden v § 76 odst. 2 a 3 ZDPH. Je to tedy procentní podíl, v jehož:

-       čitateli je součet částek základů daně nebo hodnot plátcem uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně uvedených s nárokem na odpočet daně,

-       jmenovateli je celkový součet hodnoty v čitateli a součtu hodnot plátcem uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně.

Do součtu částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných plnění se započítávají také přijaté úplaty, pokud z těchto přijatých úplat plátci vznikla povinnost přiznat daň nebo uskutečnění plnění. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na celé procento nahoru.
 
Je-li hodnota ve jmenovateli podílu vypočteného podle výše uvedeného postupu kladné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo záporné číslo, je koeficient roven 0 %. Naopak, je-li hodnota ve jmenovateli tohoto podílu nula nebo záporné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo kladné číslo, je koeficient 100 %. Je-li koeficient roven nebo vyšší než 95 %, považuje se za roven 100 %.
 
Neuplatněné nároky na odpočet v průběhu roku z titulu jejich krácení se po skončení kalendářního roku v posledním zdaňovacím období vypořádají podle § 76 odst. 7 ZDPH. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi celkovým nárokem na odpočet daně v krácené výši vypočteným z údajů za vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně v krácené výši v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do vypořádání.
 
Pro výpočet celkového nároku na odpočet daně v krácené výši za vypořádávané období plátce použije koeficient vypočtený z údajů o uskutečněných plněních za celé vypořádávané období.
 
Takto vypočtená neuplatněná „krácená“ daň u plátce nepřijde „nazmar“. Plátce ji zaúčtuje buď do nákladů, nebo jako součást ocenění majetku či zásob v souladu se zákonem o daních z příjmůa příslušných pokynů Generálního finančního ředitelství.

Pokud má plátce povinnost ponížit svůj nárok na odpočet v poměrné výši dle § 75 ZDPH z důvodu použití plnění zčásti pro své podnikatelské činnosti a zčásti pro účely nesouvisející s ekonomickou činností, měl by ponížit svůj nárok v poměrné výši hned na začátku při jeho uplatňování.

 
Nelze-li v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce kvalifikovaným odhadem. Po skončení kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění plátce byl oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně a tento nárok uplatnil, plátce do hodnoty poměrného koeficientu zohlední skutečný podíl použití tohoto zdanitelného plnění pro své ekonomické činnosti v příslušném roce.
 
Odchyluje-li se poměrný koeficient vypočtený podle skutečného použití od poměrného koeficientu stanoveného odhadem o více než 10 %, výše uplatněného odpočtu daně se opraví. Je-li vypočtená částka opravy kladná, je plátce oprávněn výši uplatněného odpočtu daně opravit. Je-li záporná, je plátce povinen výši uplatněného odpočtu daně opravit.
 
Opravu plátce uvede v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně, jehož se oprava týká.