Dle zákoníku práce je absolventem zaměstnanec, který vstupuje do zaměstnání odpovídající jeho kvalifikaci, jestliže doba jeho odborné praxe po ukončení studia nedosáhla dvou let. Do této doby se nezapočítává doba mateřské nebo rodičovské dovolené. Může se tedy stát, že žena, která bezprostředně (nebo v době do dvou let po ukončení studia) nastoupí opakovaně na mateřskou a rodičovskou dovolenou, bude i po několika letech péče o dítě stále absolventkou.

Zaměstnavatelé jsou povinni v souladu s§ 229 zákoníku práce zabezpečit absolventům středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol a vysokých škol odbornou praxi k získání praktických zkušeností a dovedností, které potřebují pro výkon práce. Doba, kdy absolvent tyto zkušenosti a dovednosti získává, je samozřejmě výkonem práce, za který přísluší mzda. Co je myšlenou odbornou praxí už zákoník práce nespecifikuje. Jen ukládá zaměstnavateli ji zabezpečit. V praxi se doporučuje délku a formu odborné praxe sjednat s absolventem přímo v pracovní smlouvě. 

Výhodou u absolventů je, že zaměstnavatel může požádat příslušný krajský úřad práce o příspěvek na zapracování absolventa. To ovšem pouze v případě, kdy byl absolvent před přijetím do pracovního poměru veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Příspěvek na zapracování se poskytuje na základě smlouvy s úřadem práce až na dobu tří měsíců do výše poloviny minimální mzdy.

Absolventi, kterým se nepodaří najít zaměstnání, se mohou zaevidovat na příslušný úřad práce (podle místa trvalého bydliště). Pracovníci úřadu práce se jim budou snažit zprostředkovat vhodné zaměstnání. Evidence u úřadu práce má ale význam také z hlediska zdravotního pojištění. Zaevidovaní se stávají takzvanou státní kategorií pojištěnců, tedy pojištěnců, za které platí zdravotní pojištění stát. V opačném případě se musí sami přihlásit u příslušné zdravotní pojišťovny jako osoby bez zdanitelných příjmů a platit si měsíčně zdravotní pojištění.

K návštěvě úřadu práce si absolvent připraví platný občanský průkaz nebo jiný doklad, kterým uchazeč prokáže svoji totožnost a místo trvalého pobytu. Dále maturitní nebo poslední vysvědčení. Jestliže všechny doklady předloží, může být ihned zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání.

Pokud absolvent v době studia pracoval, může požádat o podporu v nezaměstnanosti. V takovém případě musí doložit všechny pracovní poměry, včetně dohod, které založily účast na důchodovém pojištění (zjednodušeně řečeno, bylo z nich odvedeno sociální pojištění). Je třeba napočítat dvanáct měsíců takové výdělečné činnosti za poslední dva roky (i nasčítaně).

Nárok na podporu v nezaměstnanosti potom přísluší ve výši 65 % průměrného měsíčního výdělku z posledního pracovního poměru první dva měsíce, 50 % další dva měsíce a 45 % poslední měsíc. Podpora se vyplácí po dobu 5 měsíců. Ti, kteří nesplní podmínku 12 měsíců výdělečné činnosti v době posledních dvou let před podáním žádosti, nárok na podporu nemají.

Pracovníci úřadů práce věnují zvýšenou pozornost uchazečům, kteří jsou evidováni u úřadu práce déle než 5 měsíců. Musí jim nabídnout individuální akční plán ke zvýšení jejich uplatnění na trhu práce. Ten může obsahovat i rekvalifikaci. Potom náleží uchazečům podpora v rekvalifikaci. Na rozdíl od podpory v nezaměstnanosti i v případě, kdy nesplní potřebnou dobu pojištění. Úřad práce jim může uhradit i některé náklady, které v souvislosti s rekvalifikací vzniknou – cestovné, ubytování, stravné apod. Jestliže uchazeč bez vážného důvodu rekvalifikaci ukončí, hrozí mu, že bude muset náklady s ní spojené vracet. Vážným důvodem k ukončení rekvalifikace je například nemoc, nástup do zaměstnání, zahájení studia na střední nebo vysoké škole apod.

Uchazeč o zaměstnání se musí dostavit k pracovním pohovorům k zaměstnání, jež uchazečům zprostředkovává úřad práce a pravidelně docházet na příslušné pobočky úřadu práce.