Jak postupovat v takových případech?

 

Každému zaměstnavateli se občas může stát, že bude řešit škodu, způsobenou zaměstnanci. Vymáhat ji nejde jen tak, je potřeba dodržet zákonem stanovené kritéria a ty jsou uvedena v zákoníku práce.

 

V první řadě zákoník práce říká, že zaměstnanci mají povinnost předcházet škodám na zdraví a majetku a také se bezdůvodně neobohacovat. Zaměstnavatel je povinen zaměstnancům zajistit kvalitní pracovní podmínky, aby mohli vykonávat svou práci bez ohrožení zdraví a majetku. V případě, že zaměstnanec zjistí na daném úseku závadu, je povinen informovat vedoucího pracovníka, aby zajistil náhradu. Pokud má zaměstnanec možnost odvrátit hrozící škodu, musí tak učinit, pokud mu v tom nebrání důležitá skutečnost nebo by tím neohrozil sebe či jiné pracovníky. V situaci, kdy zaměstnanec odvrátí škodu a přitom vznikne nějaká další škoda, nenese za ni odpovědnost. Zaměstnavatel je oprávněn po zaměstnanci, který zanedbal svou povinnost v případě vzniku škody, požadovat náhradu škody až ve výši 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku.

 

Pokud i přes veškerou snahu zaměstnance dojde ke škodě, nevzniká zaměstnanci odpovědnost automaticky. Zákoník práce stanovuje, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou zavinil porušením pracovních povinností. Zákon, už ale dále nerozvádí jednotlivé aspekty tohoto ustanovení. Většinou jde o porušení či nedodržení interních směrnic, pokynů zaměstnavatele, pokynů vedoucích zaměstnanců nebo pracovní smlouvy jako takové. Ke vzniku škody může dojít také na pracovní cestě. Vždy je potřeba posoudit konkrétní okolnosti.

 

Zákoník žádnou konkrétní definici škody neuvádí. Škoda je obecně chápána jako újma, která se projeví v majetkové sféře zaměstnavatele, a lze ji vyjádřit v penězích. Přičemž škoda je způsobená jednáním zaměstnance a lze ji napravit buď navrácením do původního stavu, nebo finanční kompenzací. Může se jednat i o ušlý zisk.

 

Aby odpovědnost zaměstnance mohla vzniknout, je při vzniku škody potřeba dokázat, že vznik škody je v příčinné souvislosti s jednáním zaměstnance. V zákoně není příčinná souvislost nijak řešena. V praxi by se mělo jednat o reálné posouzení vzniklé situace.

 

Důležitým faktorem pro vznik odpovědnosti za škodu je zavinění. Vychází se z trestně právní nauky. Aby mohla být náhrada škody po zaměstnanci vymáhána, je potřeba prokázat zavinění, což může být v některých situacích dost subjektivní.

 

Pokud dojde k zavinění škody z nedbalosti, hradí zaměstnanec škody maximálně do výše 4,5 násobku průměrného měsíčního platu. V případě úmyslného zavinění, zavinění v opilosti nebo pod vlivem návykových látek, potom platí zaměstnanec náhradu v plné výši. Výše škody bude zaměstnanci sdělena písemně po dřívějším vzájemném projednání, nejpozději měsíc ode dne, kdy ke škodě došlo.

 

 

Rádi byste dostávali obdobné informace? Přihlašte se k odběru našeho newsletteru!