Jak uspět, když mnohdy ani nevíte, kdo bude na druhé straně stolu? Přátelé Vám možná poradí: „Dobře se obleč.“, „Zjisti si co nejvíc o tom druhém/o firmě.“ a „Vyčisti si Facebook“ (protože pochopitelně i ti druzí si mohou na internetu zjišťovat, kdo je vlastně na schůzce čeká).

To všechno jsou pěkné rady. Ale jak daleko s nimi dojdete, když to, co při schůzce řeknete, udělá dojem dřív než to, co po schůzce uděláte. A může se stát, že kvůli špatnému prvnímu dojmu na to, co můžete pro druhého udělat, ani nedojde.

Existuje patnáct slov, kterými lidé získávají na oblibě. Těch patnáct slov tvoří jen pár frází, ale tak užitečných, že bychom je měli používat každý den a dostatečně. Zlepšují totiž naše postavení, ačkoli jinak pro větší úspěch nic navíc neděláme.

První slovo – Pane (paní)

Mnozí se domnívají, že tato polovičatá oslovení se používají jen v armádě nebo před soudem. A nikdy v běžné řeči. Jenže toto slůvko, které nestojí téměř žádnou energii a klade se jen na konec odpovědi, zabírá perfektně v profesionálních vztazích. Konkrétně při jednání s lidmi, které neznáme dobře, jsou starší než my nebo zkušenější než my.

Snad je to ješitností adresáta, kterého tak stavíme do vyšší pozice a on se díky pouhým čtyřem písmenům cítí důležitěji. Snad to v jeho uších nahrazuje akademický titul, kterého se mu nedostalo. Je mnoho asociací, které toto slovo přivodí. Hlavně přidává na vážnosti a pozornosti.

Dnes ho používají číšníci a obchodníci („paní“ rádi zaměňují za „madam“).

Druhé až čtvrté slovo – Rádo se stalo

Není to tak dlouho, co lidé, kterým bylo poděkováno, začali plýtvat rádoby skromnými odpověďmi „není zač“, „to nestojí za řeč“ a „žádný problém“. Jenže to je chyba.

V pracovních a obdobních vztazích každá činnost, která je někomu užitečná, má dva podstatné efekty: 1) pomoci a 2) závazku. Osobu, které jsme nezištně prospěli, si totiž můžeme (lépe řečeno máme) zavázat. Jak by to na světě vypadalo, kdyby jedni dělali dobrodiní a druzí se jen vezli odbytým „dík“. Druhá osoba si našeho úsilí i schopností, které jsme využili v její prospěch, musí být vědoma. Odpověď „rádo se stalo“ jí vkusně zdůrazní, že jsme vykonali něco, co opravdu stojí za poděkování, a že jsme to (pro tuto osobu) vykonali rádi. Zatímco „žádný problém“ naznačuje, že to nebyl pro druhou stranu tak dobrý deal, že to mohla zvládnout sama a že jsme to dokonce tak trochu odbyli.

Vyjádřit, že to, co pro druhé děláme, stojí za to, je důležitý vzkaz a projev sebeuvědomění. Je to důležitá informace i pro nás samotné, že všechno, co děláme, má význam a hodnotu. A protistrana ví, že nic není zadarmo.

Páté až sedmé slovo – Tohle se děje

Nejcennějším zbožím na světě jsou informace. Ve firmách a vztazích, které vnímají informaci jako hodnotnou komoditu, vyniká člověk, který je schopen nové informace nejen získat, ale i sdílet.

Komunikace je základem všech vztahů, protože vede k informovanosti. Samozřejmě informovanost musí být přiměřená. Nikdo nepotřebuje slyšet každý drb. Nicméně jestliže neznáme celý příběh, už to, že sdílíme informaci, která může mít velký dopad na ostatní, nás u nich učiní velmi oblíbenými.

Žádný manažer si nenechá utéct uchazeče, který ví víc – pokud dá najevo, že je ochoten tyto informace sdílet.

Osmé až desáté slovo – Jak mohu pomoci?

Jen blázen se domnívá, že dosáhne něčeho významného sám. Proto také majitelé firem najímají další pracovníky, ačkoli by si daleko raději ponechali jejich plat. Proto hledají jedince, kteří jsou schopni velkých věcí. Tedy, věcí tak velkých, že přesahují výši jejich platu. Tato skupina má ale jeden problém. Může si dříve nebo později uvědomit, že velkých věcí dosáhne i v jiné firmě, včetně své vlastnoručně založené. Ještě více než tuto skupinu tedy majitelé firem oceňují ty jedince, kteří mají schopnosti a nadto se proaktivně snaží pomoct.

Uvedená tři slova jsou napěchovaná významem. Naznačují, že můžete mít určitý přístup nebo vlastní schopnosti dotáhnout něco, co druhá strana nechce nebo neumí. Tudíž že můžete mít pozitivní dopad na úspěch druhého. A hlavně – jste tu jednoduše pro něj.

Kdo by o tak nápomocného člověka nestál? Každý ví, že život neustále hází klacky pod nohy. Vždycky se můžete hodit…

Jedenácté a dvanácté slovo – Zjistím to

Tato dvě slova mají blízko k předchozí větě, ale znamenají ještě více. Protože jsou více proaktivní. Nejenže jste ochotni nabídnout pomoc, ale navíc jste odhodláni opravdu něco udělat. Mezi řádkami dáváte najevo, že víte, co, kde a jak máte udělat, a druhá osoba se na Vás může spolehnout. Ovšem když to jednou slíbíte, dotáhněte to. Slibotechny nechce nikdo ve své blízkosti – přinejmenším stejně jako ty, kteří v totožné situaci zareagují přesně opačně.

Třinácté až patnácté slovo – Věřím, že uspějete

Komu v životě chybí energie a víra v sebe sama, ten by byl ohromen, co dokáže přesvědčení o jeho úspěchu vyjádřené ústy druhého člověka. Ta tři slova vyžadují jen pár kilojoulů námahy, ale dokážou vyrobit takovou energii, že uvede věci do pohybu, inspiruje k tvrdší práci, výdrži dosáhnout ještě vyšších cílů. Je to nejen povzbudivá věta, ale hlavně nezapomenutelná. Stejně jako obličej, který ji vyslovil.

Dokážete-li člověku, se kterým sedíte u stolu, zdůraznit, že věříte v jeho uplatnění a cíle, které si stanovil, získáte ne obchodního partnera, nadřízeného nebo klienta, ale vděčného přítele na celý život. Protože člověk je schopen dokázat všechno, v co uvěří. Protože jen za tím, v co uvěří, je schopen jít jako tank.