Inflaci vysvětlujeme jako růst cenové hladiny, přičemž cenová hladina představuje průměrnou úroveň cen zboží a služeb. Míra inflace potom ukazuje míru změny cenové hladiny. Míru inflace vypočítáme jako poměr určitého cenového indexu na konci a na začátku sledovaného období. Nejznámnějšími cenovými indexy jsou index spotřebitelských cen, index cen výrobců, deflátor HDP (poměr nominálního a reálného HDP), apod. K inflaci obecně dochází při růstu cenové hladiny, nebo při poklesu kupní síly peněz. To znamená, že za stejné množství peněz nakoupíme menší množství statků. Růst cenové hladiny měříme za pomoci tzv. spotřebního koše. Ten zahrnuje cca 1000 položek, za které lidé nejvíce utrácejí.

Inflace má různé dopady na ekonomiku. Dochází k poklesu reálné hodnoty peněz, objevuje se nejistota ohledně budoucího cenového vývoje, s čímž jde ruku v ruce strach investovat. Opakem inflace je deflace. Jedná se o situaci kdy dochází k poklesu cenové hladiny v rámci sledovaného období. Deflace byla provázejícím jevem například velké hospodářské krize v 30. letech 20. století. Pokles cenové hladiny zvyšuje reálnou hodnotu dluhů. Následkem je pokles poptávky v ekonomice, opětovné snižování cen a růst reálného zadlužení. Většina dnešních ekonomů podporuje nízkou stabilní inflaci.

Rozlišujeme tři druhy inflace. Jedná se o mírnou inflaci (běžná a ekonomy nejvíce akceptovatelná, nepřevyšuje tempo hospodářského růstu), pádivá (převyšuje tempo hospodářského růstu), hyperinflace (peníze ztratí svou hodnotu a přestávají vykonávat svou funkci). Například Zimbabwe dosáhla v roce 2008 11,3 milionu procent inflace. Vláda provedla reformu, která měla pomoci situaci vyřešit. Povedl se jí však opak. Reforma vyvolala chaos a v témže roce dosáhla inflace 230 milionů procent.