Často si to ani neuvědomujeme, ovšem je třeba myslet na to, že při komunikaci s lidmi představuje řeč méně než polovinu z celkového dojmu, jakým na okolí působíme. Důležitější než verbální komunikace je ta neverbální. Neverbální komunikace zahrnuje pohledy, mimiku, gesta, tón hlasu, postoj, ale např. i fyzické aspekty našeho zjevu - oblečení. Jinými slovy nejde tolik o to co říkáme, ale jakým tónem to říkáme a jaká je řeč našeho těla. Jestliže zapracujeme na tomto aspektu komunikace, je možné, že se posuneme dále, budeme působit na okolí serióznějším a důvěryhodnějším dojmem. Důležité je sladit verbální a neverbální projev tak, abychom působili pozitivním dojmem. Ne každý má tento dar od přírody, jistě vás však potěší, že i tato oblast se dá zdokonalit, jestliže na ni myslíme a víme, jak na to.

Jak poznat u komunikačního partnera, že je:

• nervózní - ťukání prsty, nohou, tužkou
• unavený - podpírá si čelo rukou
• nepřístupný - ruce zkřížené přes prsa
• neupřímný - vyhýbá se očnímu kontaktu

Samozřejmě na tyto projevy je třeba dát si pozor i u nás samotných, především, jestliže pracujeme s lidmi. I druhá strana si o nás na základě neverbální komunikace vytváří obraz. Obecně o sobě v rámci neverbální komunikace prozradí nejvíce děti a mladí lidé. Čím jsou lidé starší, tím více si dávají pozor na projev emocí. Mistry v potlačování neverbální komunikace bývají často politici, kteří vědí jak se chovat, aby o sobě prozradili co nejméně.

A jak jste na tom vy?