V článku „PROKRASTINACE – zabiják efektivitiy“  jsme se věnovali obecnému pojetí termínu prokrastinace. Nyní si povíme, jak s prokrastinací bojovat.

1.      * Nejdůležitějším aspektem je, uvědomit si hodnotu času. Čas, který promarníme, nám už nikdo nevrátí. Čas, který nám byl dán, není neomezený. Čas, který jsme smysluplně nevyplnili, bude zdrojem našich výčitek svědomí.

2.      * Cestou může být rozdělení náročného úkolu do několika menších částí. Často se nám zdá úkol velmi rozsáhlý, máme z něj obavu a oddalujeme začátek jeho vykonání. Pokud si úkol rozfázujeme do menších částí, budeme postupovat po jednotlivých dílčích úkonech a každou vykonanou činnost si odškrtneme, ihned za sebou uvidíme výsledky a budeme motivovanější k pokračování.

3.     * Pokud máme více úkolů, je nejlepší pustit se nejprve do toho nejnáročnějšího. Jakmile bude hotov, opadne z nás největší břímě a další úkoly pro nás budou hračkou. Pozor však na to, abychom stejně jako oddalujeme začátek plnění úkolu, neoddalovali i konec jeho splnění. Úkol bychom měli začít, vykonat, zkontrolovat a odložit. Jinak se nám může stát, že se do něj pohroužíme natolik, že nám nezbyde čas na další úkony, které se nám poté budou nebezpečně kupit.

4.      * Důležitá je také relaxace a odpočinek, který je nutný k regeneraci duševních i fyzických sil. Úkoly můžeme proložit procházkou, pauzou, kávou, rozhovorem s kolegy apod.

5.      * Často pomáhá stmelení se do skupiny. Když se například rozhodnete začít běhat, často si budete hledat výmluvy, proč právě dnes nejít. Pokud však budete domluveni s kamarádem či kamarádkou, bude mnohem obtížnější od tohoto úmyslu upustit.

6.      * Nepřepalte začátek a stanovte si reálné mety. Když se vrátíme k již zmíněnému běhání, pokud si hned první den dáte za cíl uběhnout pět kilometrů, můžou nastat dva typy reakcí. Za prvé pět kilometrů neuběhnete a budete frustrovaní z toho, že jste to nedokázali, za druhé pět kilometrů uběhnete, budete mít sice dobrý pocit z toho, že jste to zvládli, ale na druhou stranu budete znechucení, protože pro netrénovaného jedince je to velká zátěž a při dalším běhu si budete hledat výmluvy, proč se mu vyhnout. Poprvé si zkuste jen obléct běžecké oblečení a vyjít před dům, můžete si projít trasu, kterou chcete v budoucnu uběhnout. Pokud se na to budete cítit, můžete se rozběhnout a zkusit doběhnout třeba jen na konec ulice, ke vzdálenému stromu nebo značce. Při dalším běhu pak budete mít měřitelné mety, kterými můžete překonávat sami sebe, uvidíte, že se zlepšujete a budete motivovanější k dalším pokusům.

7.      * Pro mnohé je motivem k vykonání dané činnosti prvotní investice do ní. Koupíte si permanentní vstupenku do posilovny, zaplatíte si kurzy výuky jazyků, zajistíte si rekvalifikační nebo vzdělávací kurz. Bude vám líto promrhaných financí a příležitostí, a o to více se budete snažit svým povinnostem dostát. U výše zmíněných možností je třeba si také uvědomit, proč to děláte a jakou máte vizi do budoucna, jaký očekáváte výsledek. Tuto vizi a cestu k ní je třeba si připomínat a plánovat, abychom stále měli před očima, čeho můžeme dosáhnout. Od návštěvy posilovny si slibujete zdravější a vysportovanější tělo, od jazykových kurzů očekáváte, že se konečně dokážete sami dorozumět na dovolené a nebudete odkázáni na druhé, rekvalifikační a vzdělávací kurzy by pro vás zase měly do budoucna představovat konkurenční výhodu, zvýšení vlastní prestiže.

8.      * Zapracujte na své vnitřní motivaci. Bohužel každý nemůže vykonávat povolání, které je zároveň jeho koníčkem, ale pokud je to jen trochu možné, vybírejte si zaměstnání, které chcete skutečně dělat. Pokud zaměstnání z nějakých důvodů nemůžete změnit a příliš vás nenaplňuje, pokuste se v něm nalézt smysl, proč a pro koho práci vykonáváte, komu poskytujete svou prací pomoc apod. Při výběru povolání dejte na své pocity. Jen vy víte, co vám dělá v životě radost a co uspokojí vaší touhu po seberealizaci. Každý člověk je individuální. Například mezi vysokoškoláky existují různé motivy, proč studují vysokou školu. Někteří chtějí dosáhnout velkých věcí, chtějí podnikat, zaměstnávat lidi, vést je a řídit, jdou za svým cílem a míří vysoko. Někdo cítí ve vysokoškolském titulu jistou prestiž. Někdo vystuduje vysokou školu jen pro svůj dobrý pocit, že to dokázal, přitom nestojí o manažerské posty ani vysoké postavení. Ať je motivem cokoliv, důležité je, aby je jejich rozhodnutí naplňovalo.

A hlavně vyvíjejte se postupně - dělejte vše, jak umíte v danou chvíli nejlépe. Ani hůř, ani lépe.

A jak bojujete s prokrastinací vy?