Testy osobnosti

Jedná se o pestrou skupinu metod zaměřených na diagnostiku rysů, charakteristik či dispozic osobnosti. Metody zařazené mezi testy osobnosti zjišťují míru extraverze, svědomitost, výkonovou motivaci nebo agresivitu a tendenci riskovat.  Na podněty obsažené v metodách neexistuje obvykle jednoznačně správná nebo špatná odpověď.

a)    Osobnostní dotazníky

Dotazníky jsou psanou a standardizovanou formou strukturovaného rozhovoru. Jde o soustavu výroků či otázek, na které uchazeč odpovídá prostřednictvím škály (obvykle v rozsahu 3– 7 bodů, které jsou zakotveny hodnotami „zcela vystihuje“ a „vůbec nevystihuje“) či variantami ano/ne. Výhodou dotazníků je jejich obvykle jednodušší vyhodnocení a relativně velké množství informací získaných za krátký čas. Ze všech podkategorií testů osobnosti jsou dotazníky ale nejvíce náchylné ke kreslení ze strany uchazeče. Značná část metod proto disponuje tzv. lži-škálou, která umožňuje zkreslení odhalit.

b)    Projektivní metody

Projektivní metody jsou založeny na málo strukturovaných podnětech, které umožňují relativně široké spektrum odpovědí uchazeče. Úkolem uchazeče je interpretovat význam více či méně konkrétních obrazových podnětů či barev, případně něco nakreslit a následně to interpretovat. Projektivní metoda má stabilní a ověřený systém administrace, vyhodnocení a interpretace. Jde o otázky motivace, interpersonálních vztahů, intrapsychických konfliktů, úrovně zralosti, zdrojů adaptace apod. Některé projektivní metody (např. Rorschachova metoda) nejsou pouze projektivní, ale současně i výkonové. Náročnost administrace, vyhodnocení a interpretace vyžaduje specializovaného psychologa s postgraduálním vzděláním právě v práci s příslušnými metodami.

c)       Objektivní testy osobnosti

Nevelká skupina metod, která je v českém prostředí používána ve výběrových řízeních spíše ojediněle, v zahraničí mají ale některé metody z této skupiny velkou popularitu. Objektivní testy osobnosti měří osobnostní charakteristiky způsobem, který umožňuje jen minimální zkreslení reakce nebo zkreslení vyžaduje velmi silnou sebekontrolu. U některých metod jsou zaznamenávány nejen běžné odpovědi uchazečů, ale také jejich fyziologické reakce. Nejznámějším příkladem je detektor lži, který zaznamenává také kožně-galvanickou reakci. Metoda je používána zejména ve Spojených státech. Metody užívané u nás jsou obvykle zaměřeny na izolované charakteristiky osobnosti, jako je zvládání zátěže nebo tendence riskovat.

d)      Testy integrity

Hlavním účelem těchto metod je ověřování důvěryhodnosti, morálního a etického cítění i tendence ke kontraproduktivnímu pracovnímu chování - CWB (krádež, poškozování majetku, neposlušnost, zneužití informací, zneužití času, absence, nedochvilnost, užívání drog a alkoholu, nízkou kvalitu práce, sabotáže, nevhodné fyzické či verbální akce, chování neslučitelné s bezpečností práce či výpověď ze strany zaměstnance. Cílemmetod je rozpoznat negativní charakteristiky uchazeče. Testy integrity lze rozdělit do dvou skupin, a to na metody zjevné a metody skryté. Zatímco metody zjevné se zaměřují přímo na postoje a minulé morální chování, metody skryté sledují osobnostní rysy, které jsou na základě pozitivních zjištění z výzkumů spojeny s různými složkami CWB. Příkladem může být nízký výsledek v rysu svědomitosti.  Jiným typem skrytého testu integrity může být metoda vyžadující po uchazeči určité řešení, ke kterému lze dospět poctivou i nepoctivou cestou. Uchazeč je přesvědčen, že je sledováno jen řešení metody, ale ve skutečnosti je cílem zjistit, kterou cestou se k němu uchazeč vydá.

e)      Testy situačního úsudku

Nejčastější formou je popis konkrétní problematické situace, ke které náleží několik variant možného řešení. Úkolem uchazeče je zvolit variantu, o níž je přesvědčen, že je pro řešení daného problému nejvhodnější. Testy situačního úsudku nejsou typicky zaměřeny na jednotlivé charakteristiky či rysy osobnosti, ale spíše na jejich komplexní uspořádání do kompetencí, které může uchazeč projevit v uceleném chování.