Platební kalendář je zvláštní daňový doklad, který je vystaven pro poskytování úplat před uskutečněním zdanitelného plnění a má své evidenční číslo a je na něm rozpis plateb na předem stanovené období.

 V případě splátkového kalendáře je pro posouzení limitu (10.000 Kč včetně daně) pro zařazení do části B. 2. /B. 3. kontrolního hlášení rozhodující součet všech jednotlivých dílčích plnění v tomto dokladu uvedených, a to bez ohledu na to, že část dílčích plnění se vztahuje k obdobím před 1. 1. 2016. Vzhledem k tomu, že součet splátek nájemného v tomto případě přesáhne tento limit, budou jednotlivá měsíční plnění uvedena v části B. 2., i když sama jsou nižší než 10.000 Kč včetně daně.
 
Pokud uplatňujete v daňovém přiznání k DPH za příslušné čtvrtletí nárok na odpočet daně z několika samostatných plnění na základě shodného splátkového kalendáře, která mají odlišné datum uskutečnění zdanitelného plnění, pak každé jednotlivé plnění bude vykázáno na samostatném řádku kontrolního hlášení.

 
 Platební kalendář je zvláštní daňový doklad s náležitostmi dle § 31a zákona o DPH, který je vystaven pro poskytování úplat před uskutečněním zdanitelného plnění a má své evidenční číslo a je na něm rozpis plateb na předem stanovené období. Tento druh dokladu je v praxi vystavován především v případě pravidelných záloh, k jejichž vyúčtování dochází v delším časovém období, aby nemusel být vystavován samostatný daňový doklad na každou přijatou platbu.
 
V praxi mohou v souvislosti s platbami záloh dle platebního kalendáře vznikat různé situace, např.:
 

a) Odběratel zaplatí zálohu před termínem stanoveným v platebním kalendáři.

b) Odběratel zaplatí zálohu v termínu stanoveném v platebním kalendáři.

c) Odběratel zaplatí zálohu po termínu stanoveném v platebním kalendáři, ale před datem uskutečnění zdanitelného plnění (DUZP).

 
V situacích popsaných pod výše uvedenými body je platební kalendář daňovým dokladem podle § 31a zákona o DPH a zákon nevyžaduje vystavení dalšího samostatného daňového dokladu k přijaté platbě.
 
Ve vykazování těchto transakcí (dle platebního kalendáře) se v rámci kontrolního hlášení postupuje následovně. Rozhodující pro určení, zda dílčí transakce z platebního kalendáře budou vykazovány jednotlivě v části A. 4. nebo B. 2., nebo jako souhrnné hodnoty v části A. 5. nebo B. 3., rozhoduje součet všech záloh (plateb) na platebním kalendáři uváděných. Překročí-li tedy celková souhrnná hodnota platebního kalendáře hodnotu 10.000 Kč včetně daně, vykazují se jednotlivě zde prováděné předpisy plateb do části A. 4., resp. recipročně u příjemce v části B. 2., i když jednotlivé platby nemusí dosahovat stanoveného limitu 10.000 Kč včetně daně.
 
Pro část A. 4. na straně poskytovatele plnění (resp. příjemce platby) a na straně příjemce plnění při uplatnění nároku na odpočet v části B. 2. se příslušné transakce z platebního kalendáře vykazují v kontrolním hlášení zvlášť za každou jednotlivou zálohovou platbu a následně i zvlášť za tzv. vyúčtovací fakturu. Vzhledem k tomu, že vyúčtovací faktura představuje samostatný daňový doklad, limit 10.000 Kč se u ní posuzuje samostatně.
 
V případě vykázání jednotlivé platby v části A. 4. nebo B. 2. (detailní rozpis) se postupuje následovně.
 
Pro vyplnění položky „DPPD“ pro každou předmětnou dílčí platbu dle platebního kalendáře (Evidenční číslo daňového dokladu = číslo platebního kalendáře) se do kontrolního hlášení vyplní:

-Dodavatel: DPPD = datum skutečného přijetí platby.

-Odběratel: Datum skutečného přijetí platby dodavatelem a v případě, že mu není u bezhotovostního převodu tento datum znám, vyplní datum odepsání úhrady ze své strany (účtu). Vzhledem k tomu, že platební kalendář nemusí obsahovat datum uskutečnění zdanitelného plnění nebo den přijetí úplaty, může být pro odběratele přesné zjištění dne přijetí úplaty dodavatelem v praxi nerealizovatelné. Proto je připuštěno, pro účely vyplnění kontrolního hlášení, aby odběratel uvedl v části DPPD den úhrady z jeho účtu. V této souvislosti upozorňujeme, že v souladu s § 72 odst. 3 zákona o DPH vzniká odběrateli nárok na odpočet daně až v okamžiku, kdy nastaly skutečnosti zakládající povinnost přiznat daň (§ 21 odst. 1 zákona o DPH), tj. dnem přijetí úplaty dodavatelem.