Odstupné má povinnost vyplácet zaměstnavatel svému zaměstnanci v případě ukončení pracovního poměru v důsledku nepříjemných situacích. Jsou však i chvíle, kdy musí zaměstnanec odstupné buďto celé nebo jeho část vrátit zaměstnavateli.

Na vše jsou dané zákony, takže důvody, za kterých může být ukončen pracovní poměr, jsou dané zákonem stejně tak jako výše odstupného. Při rozvázání pracovního poměru z organizačních důvodů bývá výše odstupného trojnásobek průměrného měsíčního výdělku, ze zdravotních důvodů dvanáctinásobek výdělku, kdy zaměstnanec už tuto práci nemůže vykonávat.

Jestliže však zaměstnanec bude nadále pracovat u svého dosavadního zaměstnavatele na základě DPP či DPČ, a bude to trvat do uplynutí ukončení pracovního poměru, je povinen odstupné nebo jeho částku vrátit.

Existuje však možnost, jak se elegantně tomuto vracení odstupného vyhnout a to vzájemnou dohodou mezi oběma stranami. Je jasné, že se odstupné vrací na základě rozdílného výdělku mezi původním zaměstnáním a nahrazeným zaměstnáním do doby ukončení pracovního poměru. Jestliže se rozdíl mezi těmito výdělky moc neliší, je možné toho využít a společně se domluvit.

Jestliže má zaměstnanec u svého zaměstnavatele sepsaných více smluv o provedení práce a o jednu z těchto prací přijde, například vlivem nespokojenosti ohledně organizace, bohužel zaměstnavatel už nemá povinnost toto ukončení vyplácet pomocí odstupného.