Od roku 2015 došlo ke změně v poskytování neplaceného volna. Zaměstnanec má nyní právo požádat svého zaměstnavatele o neplacené volno. Nejčastějším důvodem bývá volno ze zdravotních důvodů, školní prázdniny, uzavření mateřské školy, delší zahraniční pobyt, úprava či oprava domu nebo se neplacené volno využívá k péči o dítě po skončení rodičovské dovolené do čtyř let věku. Zaměstnanec však nemá nárok na neplacené volno pokaždé. O tom zda neplacené volno zaměstnanec dostane, rozhoduje zaměstnavatel. Existují případy, kdy z provozních důvodů ani neplacené volno nelze poskytnout.

Ani pro zaměstnance nemusí být neplacené volno výhodné. V případě, že zaměstnanec v době neplaceného volna onemocní, ztrácí nárok na náhradu mzdy v době prvních 14 dnů nemoci. V době neplaceného volna neplatí zákaz výpovědi, jako při čerpání mateřské či rodičovské dovolené. Dalším možným problémem pro zaměstnance, který se vrací z neplaceného volna je, že zaměstnavatel mu může podle podepsané pracovní smlouvy přidělit jinou práci, než kterou vykonával.

Od 1. ledna 2015 došlo v souvislosti s neplaceným volnem také ke změně v oblasti zdravotního pojištění. Dříve zaměstnavatel prováděl tzv. doplatek zdravotního pojištění z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy) za každý den poskytnutého neplaceného volna. Tento doplatek se nevztahuje na osoby, za které platí pojistné stát a osoby, na které se odvod z minimálního vyměřovacího základu nevztahuje. Do této skupiny osob patří příjemci důchodových dávek, studenti, osoby čerpající rodičovský příspěvek, nebo osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do 7 let nebo nejméně o dvě děti do 15 let. Lidé z této skupiny musí být přihlášeni u příslušné zdravotní pojišťovny.   

Situace u ostatních zaměstnanců se poněkud zjednodušila a doplatek do zdravotního pojištění není automatický. Každý měsíc záleží na výši příjmu a na tom, zda bylo dosaženo minimálního vyměřovacího základu.

1. V případě, že zaměstnanec má neplacené volno celý kalendářní měsíc a zaměstnanec nemá žádný příjem a nepatří mezi osoby, které musí dodržet minimální vyměřovací základ, pak se pojistné stanový z minimální mzdy (9200 kč). V této situaci je vyměřovací základ zaměstnance nulový a zaměstnanec musí zaplatit doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílu mezi (nulovým) vyměřovacím základem a výší minimální mzdy. Pokud by doplatek pojistného byl způsoben překážkami ze strany zaměstnavatele, zaplatil by tento rozdíl zaměstnavatel.

2. V situaci, kdy zaměstnanec nemá neplacené volno na celý kalendářní měsíc, mohou nastat dvě situace. Pokud je měsíční vyměřovací základ zaměstnance stejně velký jako minimální mzda a nebo vyšší, doplatek se neprovádí. Pokud příjem zaměstnance v daném měsíci nedosáhne minimální mzdy, musí zaměstnanec zaplatit doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílu mezi oběma částkami.

Příklady neplaceného volna a řešení nastalých situací si nejlépe představíme na příkladech. Lze dobře vidět, kdy zaměstnanec nemusí provádět doplatek z minimálního vyměřovacího a kdy ano. V uvedených  příkladech se nejedná o osoby, za které platí pojistné stát nebo osoby, na které se odvod z minimálního vyměřovacího základu nevztahuje.

1. Zaměstnanec čerpal dle dohody se zaměstnavatelem v měsíci březnu 2015 tři dny neplaceného volna. Jeho vyměřovací základ činil 18 500 korun. Protože je vyměřovací základ vyšší než minimální vyměřovací základ (9200 korun), nebude zaměstnavatel provádět doplatek zdravotního pojištění. V březnu bude odvedeno pojistné ve výši 13,5 % z částky 18 500 korun (z toho 9 % uhradí zaměstnavatel a 4,5 % srazí ze mzdy zaměstnanci).

2. Zaměstnanci bylo poskytnuto v březnu 2015 deset dnů neplaceného volna. Jeho vyměřovací základ za uvedený měsíc činil 7000 korun. Bude odvedeno pojistné z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel uhradí 630 korun (9 % z částky 7000 korun) a zaměstnanci srazí ze mzdy 612 korun (4,5 % z částky 7000 korun a 13,5 % z částky 2200 korun (9200 – 7000 korun). 

3. Zaměstnankyně čerpala od počátku měsíce března 2015 devět kalendářních dnů ošetřovné na nemocného člena rodiny, a poté se vzájemně se zaměstnavatelem dohodli na čerpání neplaceného volna. V tomto případě musí být při odvodu zohledněna poměrná část minimálního vyměřovacího základu. Za dobu poskytování nemocenských dávek se zdravotní pojistné neodvádí. Počet dnů v měsíci 31 minus počet dnů poskytování nemocenských dávek, tj. 22 dnů. Minimální vyměřovací základ = 6529,03 korun ((22/31) x 9200 korun). Celkové pojistné za měsíc březen činí 882 korun (celou částku uhradí zaměstnankyně prostřednictvím zaměstnavatele).