Jak se dostat k penězům daňových poplatníků, kteří předstírají, že jsou chudí, ale ve skutečnosti zatajují své příjmy? Daní z bohatství.

Má-li člověk na to, aby ve své domácnosti zaměstnával sloužící, v jeho garáži je luxusní vozidlo a víkendy tráví na lodi nebo ve své dostihové stáji, zřejmě jeho peněženka nezeje prázdnotou. A proto by měl odvádět náležitě vysoké daně. Takto jednoduše uvažují lidé na ministerstvu financí. Na resortu se chystá takzvaná daň ze životního stylu. Provedená analýza ji vnímá jako řešení situace, kdy si daňový subjekt žije nad poměry, přestože přiznává nízké příjmy.

V České republice totiž existuje řada lidí, kteří sice disponují velkým majetkem i tučnými konty, ale daně platí minimální. Zda životní standard odpovídá i příjmům a z nich náležitě odvedeným daním, to by se mohlo prokazovat majetkovými přiznáními. Z pohledu českého práva to ale nebude snadné řešení. Existuje totiž presumpce neviny a má se zato, že každý člověk žije spořádaně až do té doby, než je mu prokázán opak. V případě zavedení majetkových přiznání by toto bylo porušeno a je otázkou, jak by se na celý postup díval třeba Ústavní soud.

Proto existuje i několik dalších variant řešení. Jedním z nich jsou povinné daňové odvody z bohatství, což je daň, kterou mají zavedenou například ve Francii a proti níž výrazně protestovali nejbohatší Francouzi. Slavný herec Gérard Depardieu například po jejím zavedení získal ruské občanství. Depardieu totiž není jen filmovou hvězdou, ale také úspěšným podnikatelem. Zaměstnává ve svých podnicích několik tisíc lidí.

Nejtvrdší daňový oříšek roku: Jednoznačně platba a zvýšení solidární daně

Počítá se také s dodaňováním příjmů, které člověk neuvedl v daňovém přiznání. Nehrozilo by ale zabavování veškerého nezákonného majetku. Předmětem zamýšlené daně totiž může být jen příjem, majetek nikoli. Pokud by na zabavování došlo, musela by se věc řešit soudně. Pak by bylo možné zabavit i majetek v zahraničí.